na Blog.cz

<![CDATA[//><!]]>

Teprve minulý týden neoficiální francouzský zdroj tvrdil, že třetí album Tokio Hotel se s lehkým zpožděním dostane celosvětově na trh koncem dubna.Teď se opět objevilo oznámení o termínu vydání desky Billa, Toma, Gustava a Georga - a tentokrát by mohl být zdroj pravděpodobnější.Objevitel kapely, producent a manažer David Jost řekl agentuře AP v Hamburku: "Když Bill nepřijde ještě s dalšími nápady na song, potom snad uzavřeme produkci alba během následujících šesti týdnů"Podle agentury mělo původně album vyjít na jaře, teď výjde koncem května nebo začátkem června.Proces psaní songů už je vlastně ukončen, jak řekl David Jost, ale potom Bill a Tom minulý týden napsali doma v Berlíně ještě dva songy a nahráli jako demo, který celý tým tak přesvědčilo, že by se mělo ještě objevit na albu.

Víme od jednoho zdroje, že Tokio Hotel navštíví tento rok Polsko. Manažeři do jejich nového turné zařadili Polsko a Českou republiku. Omlouváme, ale bližší informace nevíme. Jedna věc je jasná, teď začněte šetřit na lístek!

Nové tetování, nové CD, nové turné: Tokio Hotel plánují na rok 2009 velký útok. Na konci března by mělo vyjít jejich nové CD, kluci teď dělají ve studiu pod vysokým tlakem na posledních songách. Bill: ,,Bude to naše osobní album, do každého řádku jsem dal srdce" Na konci ledna budou pak na oficiální stránce (www.tokiohotel.de) známa nová data turné. Od dubna je naplánováno přes 60 koncertů po celé Evropě, na podzim následuje americké turné. Možná ukáže Bill (19) na podiu fanouškům také jeho nové tetování. Na levé straně jeho těla je napsáno: "Wir hören nie auf zu schreien, wir kehren zum Ursprung zurück!"

Bill: Když jsme Tom a já začali nahrávat naše první album, měli jsme 13 let. Po dvou letech jsme vydali "Durch den Monsun", který prorazil a získal na vrcholu první místo. Všechno bylo opakující se. Vyrůstali jsme jako známé osoby a museli jsme si na to zvyknout. Ale přesto žijeme svůj sen. Cestujeme a hrajeme po celém světě. Máme ty nejlepší fanoušky na světě, kteří nás milují a rozumí nám. To je vše, co bychom mohli chtít.

Bill: Stále věříme.

Tom: Ano, světové turné by bylo úžasné..

Bill: Abych řekl pravdu, ne. Všechno co jsem udělali bylo, že jsme hráli a cítili, že tady byly osoby, které se zajímají o naší hudbu a naše texty. Lidé, kteří věděli, kdo jsme a odkud jsme. Lidé, kteří cítili s námi ztotožnění.
Ale je dost zvláštní vědět, kde teď jsme. Nemáme ani žádnou podporu. Prostě jsme chtěli být tím, kým jsme. Nejsme schopni vysvětlit tento úspěch.

Bill: Nikdy jsme neměli idol nebo inspiraci.

Tom: Všichni posloucháme odlišnou hudbu. Když jsme začínali, chtěli jsme mít naši vlastní osobnost. Nechtěli jsme znít jako jiní interpreti.

Bill: Nemůžeme měnit příliš. Jednotliví fanoušci jsou různí. Ale vše, co chtějí, je sdílet s námi energii a vzrušení. To je důvod, proč jsou naše koncerty velké oslavy. Milujeme tuhle senzaci.

Bill: Nejsme kapela sestavená na imigi. Chceme být svobodní a vyjadřovat sami sebe. To, co vidíte, jsme já!

Bill: Samozřejmě! Chtěli jsme vzít naše fanoušky na výlet z minulého roku. Chtěli jsme, aby naši fanoušci zažili s námi naše zážitky. To je důvod, proč jsme se rozhodli ukázat naše nejintimnější, nejzábavnější a osobní momenty. Jsou tady situace, jak nás lidé nikdy neviděli.

Bill: Milujeme Portugalsko! Hrát na Rock in Rio bylo úžasné a zábavné. Chceme tam znova přijet s našim dalším turné a našim dalším albem.

Trávení jejich vánočních prázdnin doma, v Německu: klukům z Tokio Hotel připadá tato myšlenka opotřebovaná. Takže si namířili na Karibik. Tam mohl Bill vyzkoušet jeho nový účes (téměř stejný, s výjimkou doplnění některých působivých bílých pruhů) a ukázat poprvé svoje zbrusu nové tetování, které pokrývá jeho bok jako ostnatý drát na pláži v Normandii v r. 1944. A Tom? Ten si užívá slunce. Jednou mu jeho dvojče nestíní.

Pia Butzin z Detmerode má přímý drát ke hvězdám. Kvůli tomuto místu jí závidí stovky tisíc dívek z celého světa: Pia Butzin je předsedkyní oficiálních Tokio Hotel - fanklubů. 21letá zná čtyři muzikanty osobně, zažila naživo hodně koncertů a směla slavit s velkými hvězdami na předávání cen Echo v Berlíně. Fanklub má kolem 600.000 členů z celého světa. Denně čte poštu od fanoušků s přáním o autogram nebo fotku. "Je to časově náročné, ale pokouším se každému splnit přání." K tomu patří také doručení vyrobených karet, namalovaných triček a plyšových srdcí pro mladé muzikanty. Pia zná Tokio Hotel od strmé kariéry. "Přes kamaráda z Magdeburku, který stejně jako já, je totálním fanouškem "Ärzte", prozrazuje. Před třemi roky, když Bill, Tom, Georg a Gustav prorazili, vpadl ji fanklub do života - s podporou od Tokio Hotel. Přes všechnu blízkost k hvězdám Pia říká: "Důležité je, aby soukromá sféra kluků zůstala chráněna. Protože jsou to vlastně docela normální mladí lidé, kteří chtějí mít klidné soukromí." Fanklub je na internetu k dosažení na www.tokiohotel-fanclub.de

Tohle je Tom, jeho jméno je Georg, tady je Gustav a jeho jméno je Bill. Dohromady jsou Devilish z Magdeburku. Rocková hudba Devilish, ručně psaná texty a sami se našli. Je hodně kapel jako je tato, ale tito kluci mají dvě zvláštní věci: Za prvé: Hudbu udělají od brzkého mládí. Zadruhé: Frontmen Bill je malá hvězda. Zúčastnil se TV show Starsearch. Byl proti tisícům jiných lidí a postoupil do závěrečné čtvrtiny. Nikdo neočekával, že by mohl dojít tak daleko.

Bill: "Bylo to naprosto cool. I přesto, že jsme musel opustit soutěž, vzpomínky mi zůstanou. Všichni lidé byli opravdu milí a práce s hlasovým trenérem byla skvělá."

Po Billově vystoupení v show se hodně věcí změnilo. Dostává uznání a lidé žádají autogramy. Pro kapelu je to pozitivní věci, Billova popularita dělá kapela víc slavnější. Webové stránky Devilish měly najednou 10x větší návštěvnost než předtím. Velké nahrávací společnosti projevily zájem, ale o nic dalšího se nedělo. Čeho chtějí dosáhnout je jasné.

Gustav: "Nahrávací dohoda. Chceme se k nim dostat, aby si nás všimli a možná někdo o nás projeví zájem. Myslím, že tohle je přání nás všech. To je to, na co se zaměřujeme".

Po Starsearch se kapela koncentruje. Mají nahraných osm vlastních songů. A mají své vlastní CD. Rockové a citlivé písně, které zapadají do kategorie rock. "Lebe die Sekunde" je jedním z jejich oblíbených songů. Někdy mají rozdílné názory a hlavně Tom a Bill projevují hodně nesouhlasů.

Tom: "Bylo to nějak kolem Starsearch, když jsme měli rozdílné názory. Ale teď je to v pohodě, není to nic vážného. Řekněme, že se na to lehce zapomnělo."

20.září mají své další obrovské vystoupení. Je to finále "Musickids in Magdeburg.". Kdo vyhraje, je krok blíž ke slávě. A možná potom bude Bill & spol na podiu, na kterém stál Robbie Williams.

Ala: V podstatě jsme neměli moc času se s nima poznat, protože jsme byli na turné a i oni měli hodně práce. Nezáleželo mi na tom, se s nima nějak poznat. Neohromili mě.

Ala: Ne ne, neměli jsme žádný kontakt, protože nemluvili anglicky a oni nechávali větší pozornost na našich tanečnicích, než na nás. Neměli jsme šanci se s nimi blíže poznat.

Ala: Ano, myslím, že jsou to v pohodě kluci, ale poté, co jsme viděla tolik fanoušků, tolik koncertů a takový úspěch, tak by jim to mohlo stoupnout do hlavy

Bill: Pro mě znamenají Vánoce čas s rodinou, každopádně. Dobré jídlo, hodně hodně důležité, hodně dárků a samozřejmě dávání dárků ostatním lidem a jednoduše mít pěkné a hezké období.

Tom: Dobré jídlo, hodně alkoholu, dobré přátele...

Bill: K Vánocům vám přejeme samozřejmě Davida Hasselhoffa s ... jak se jmenuje ta písnička?

Georg: Burger Dance?

Tom: Limbo Dance.

Bill: Limbo Dance. Užijte si to.

Jestli je tenhle drb pravda, mohl by to být konec jejich kariéry! Tokio Hotel nehrají na jejich koncertech v USA živě - ale na playback! Přinejmenším to tvrdí americký král drbů Perez Hilton (30) na svém internetovém blogu, který denně navštíví stoky tisíc lidí. Podvedli Bill (19), Tom (19), Georg (21) a Gustav (20) své fanoušky? Na internetových forech to jde z kopce. Mnoho fanoušků je zklamaných a nemohou tomu vůbec uvěřit: "Proč Bill něco takového vůbec udělal? Má skvělý hlas! Playback přece není vůbec nutný", píší. Ostatní německým rockovým hvězdám nadávají: "Jsou sračky! Nezaslouží si svoje ceny." Nebo: "Nedivím se, že tyhle holky neumí zpívat." Na jejich festivalovém vystoupení v Phoenix/Arizoně hráli Tokio Hotel zjevně opravdu jen playback. To ukazují příkazy na setlistu zvukového technika: Tam mezi songy stojí: "Mluvení k publiku - RF (Radio Frequency)" - "Mluvení k publiku - hlavní mikrofon zapnutý!" To znamená, že Billův mikrofon byl zapnutý jenom k mluvení, ale ne během zpívání songů. Fanoušci, kteří byli na koncertu v Phoenix říkají: "Bill nezpíval živě. V tom jsem si jistá", píše dívka na internetu. V USA je playback úplně zakázaný. Hvězdy vystupují normálně vždycky živě, i v TH-shows. BRAVO zažilo již od začátku kariéry Tokio Hotel jejich koncerty a kluci vždycky rockovali živě. Manažer kapely David Jost teď k BRAVU: "Kapela maká už roky a hraje kompletně živě! Každý, kdo už byl na koncertu Tokio Hotel, to ví!" Ale jestli mu Američani uvěří…

Bill: Myslím, že stačí jenom hodně laku na vlasy a moc si je nečesat, ale žádný gel! Umývám si je každé ráno a každý večer…

Georg: Lepší takto..

Bill: Ne samozřejmě po koncertech…

Bill: Ne! Nejsou moc těžké, myslím, že jsou v pohodě…

Bill: Ano, většinu času jsem měl krátké vlasy. To je poprvé nebo podruhé, co je mám tak dlouhé. Možná někdy je budu mít zase krátké.

Tom: Bylo to vždycky takové divné. Myslím, že posledně měl Bill krátké vlasy, kteří mají i naši staří přátelé. Kratší vlasy s gelem?

Bill: Gel!

Tom: Bylo to vždycky divné!

Bill: Měl jsem vždycky takové divné barvy…

Tom: Modrou!

Bill: …modré, červené, blond a vše, takže…

Tom: Ale já jsem měl rád ty modré vlasy!

Bill: Zkusil jsem jich hodně…

Georg: Udělej to znovu.

Bill: Jo.

Bill: Georg a Gustav mají stále šílené vlasy! Zeptejte se Georga na jeho vlasy a on řekne, že protestují.

Tom: To je šílené

Gustav: Je to naprosto šílené, co se bude dít s mými vlasy.

Bill: Je to šílené…všichni se dívají a mluví o mým vlasech, ale nikdy bych nechtěl mít Georgovy vlasy.

Bill: Musím říct, že rád dávám vánoční dárky. Ale jsem úplně líný, když na to dojde. Většinu času čekám a všechno koupím až před Vánocemi. Ale jsou lidé, se kterými si dárky nedáváme. V kapele se nedáváme mezi sebou dárky, ani k narozeninám. Mysleli jsme, že by to bylo lepší opustit a tak jsme to jednou udělali.

Georg: Nikdy jsme to nedělali…

Bill: Nevím, myslím, že jednou jsme to zkusili.

Tom: Ale musím říct, že já jsem opravdu bez kreativity, když na to přijde. Nikdy ani nevím, co mám koupit a ve skutečnosti ještě nemám nic koupeného.

Georg: Nemám žádný nápad…

Bill: Ale já miluju dávání dárků. Miluju, když vidím, jak lidi rozbalují dárky a dělá je to šťastnými. A samozřejmě rád přijímám dárky, to je jasné. Lidé, kteří nedostanou dárek nejsou vítání.

Bill: Co je vždycky dobré jsou dárkový poukaz. Když je nemůžete dostat, pak můžete napsat svůj vlastní. To je vždycky milé.

Georg: Nebo namalovat pro mámu pěkný obrázek (směje se)

Bill: Takže poukazy jsou vždycky dobré…a jinak nevím. Myslím, že nejdůležitější věc na Vánoce, je být spolu. Každopádně pro mě je to opravdu opravdu důležité, trávit tento čas spolu. A potom oslavovat s rodinou a samozřejmě dobré jídlo. Pro mě byla nejdůležitější část Vánoc určitě dobré jídlo a všechno cukroví a jiné věci. Nebo na poslední chvíli koupit květiny nebo bednu šampaňského…

Bill: Musím říct, že jsem vždycky měl rád kachnu. Vždycky jsme to měli. A samozřejmě vánočku..Opravdu mám rád marcipán a tak.

Tom: Svařák je skvělý. Ten je v domě po celou dobu.

Bill: Jo, to je totálně cool, protože v tuhle dobu můžete dostat svařák na každé benzínce. Můžete to pít po celou dobu, je to uvolňující. Myslím, že by to mělo být po celý rok.

Bill: Takže Tom a já pojedeme zase na dovolené. Je to jako každý rok. Tenhle rok pojedeme na Ibizu a budeme tam odpočívat. Takže Silvestry jsou pro nás opravdu uklidňující. Ale mám rád oboje. Minule jsme zabalili do batohů všechny různé věci…

Tom: Právě jsem to chtěl říct. Obvykle je Silvestr tak cool, vezmete si batoh s rachejtlemi a všemi těmi ilegálními věcmi a pokoušíte se s tím udělat rachot. To byla ta nejhezčí věc.

Bill: A potom jsme slavili s našim přáteli nebo na párty studentů, kde jsme ani nebyli pozváni a jedli jsme tam a potom někam šli se všemi našimi přáteli.

Tom: To byl ten nejhezčí Silvestr. Už jsme takový dál neměli.

Bill: Ale teď oslavujeme Silvestra odpočinkem. Vždycky tyhle věci využijeme, teď budeme odpočívat na ostrově a to bude samozřejmě také zábava.

Bill: Vrcholy…no samozřejmě bylo jedním z vrcholů VMA. To byla pro nás skvělá věc v roce 2008 a samozřejmě..jak to říct…je tady tolik různých věcí. Anglické album samozřejmě, všechny koncerty v Americe. Samozřejmě také koncerty v Evropě a v Německu. Takže je opravdu těžké vybrat jednu věc. Je tady tolik věcí, na které jistě nikdy nezapomeneme. Myslím, že rok 2008 zůstane v našich myšlenkách jako neúspěšnější rok, který pro Tokio Hotel byl.

Bill: Soustředíme se na naše nové album. Už se těšíme na to, až to lidé poprvé uslyší. A jsme opravdu natěšeni, až uvidíme jejich reakce, protože zkoušíme hodně nových věcí a také opravdu rozmanité songy. A také se samozřejmě těšíme na živě hraní, to je náš sen. Případně hrát světové turné. Možná to klapne a budeme schopni na konci roku hrát po celém světě. A přirozeně chceme stále jet do Japonska.

Tom: A soukromé věci? Georg se chce pokusit ztratit v příštím roce své panictví.

Georg: Ne, mám zpoždění do roku 2010. V roce 2009 je to stále velmi nereálné.

Bill: Moment, když jdete na pódium - to je okamžik, kdy dostanete první reakce a názory. Okamžitě víte, jestli to bude skvělý koncert.

Bill: Pro mě osobně to byla situace během posledního evropského turné, když jsem uznal, že je něco špatně s mým hlasem. To bylo hrozné. Ale jak víte, jsme ta nenervóznější kapela na světě, než jdeme na pódium. Blázníme, je to pokaždé to samé, protože nevíme, co se stane, když tam jdeme (směje se). Je to jako rande naslepo, každou noc.

Tom: Rádi bychom hráli všude, takže by bylo určitě skvělé tam vystupovat.

Tom: Velmi moc milujeme Portugalsko. Ale když dojde na dovolenou, všichni milujeme malé, osamělé ostrovy, kde pořád svítí slunce a je neustále teplo - hodně daleko.

Bill: Všechno co potřebujete, je vaše rodina a dobří přátelé, abyste byli šťastní. A jestli chcete být opravdu šťastní, tak i samozřejmě lásku vašeho života!